Dělnice měří zhruba 12–15 milimetrů, tělo má hnědé až černé, často s medově žlutými nebo oranžovými pruhy na zadečku. Vzhled se liší podle poddruhu: tmavá včela z alpských a severských oblastí vypadá jinak než světlá italská včela nebo drobnější africké formy.
Přirozeně žije v Evropě, Africe a na Blízkém východě a zasahuje až do Střední Asie. Lidé ji rozvezli do Ameriky, Austrálie, na Nový Zéland i do východní Asie, takže je dnes rozšířená prakticky po celém světě.
Hnízdí v dutinách – v divočině ve vykotlaných stromech a skalních puklinách, u včelařů v úlech. Staví několik rovnoběžných voskových plástů zavěšených shora, s šestibokými buňkami pro plod, pyl a med. Silná kolonie má v létě desítky tisíc dělnic a jedinou královnu.
Je známá tanečním „jazykem“: sběračka na plástu kmitavým tancem sdělí ostatním směr a vzdálenost ke zdroji potravy. Za nektarem obvykle létá do vzdálenosti několika set metrů až kilometrů, výjimečně i přes deset kilometrů. Na zimu se včely v mírném pásu stahují do chomáče a hřejí se energií z uloženého medu.
Většina medu na světě pochází od této včely. Lidé ji chovají tisíce let a dnes je na světě přibližně sto milionů úlů. Kromě medu dává vosk a propolis a je jedním z hlavních opylovatelů plodin.