Dělnice měří obvykle kolem 17–20 milimetrů, jsou tedy výrazně větší než včela medonosná. Mají tmavou hruď a zadeček s oranžovohnědými a tmavými pruhy.
Žije v tropické a subtropické Asii: od Pákistánu přes Indický subkontinent a Srí Lanku po jižní Čínu, Indočínu, Indonésii a část Filipín. Na Novou Guineu ani do Austrálie nezasahuje.
Hnízdo tvoří jediný plást volně zavěšený pod silnou větví, skalním převisem nebo střechou, obvykle 3–25 metrů nad zemí. Plást bývá až kolem 1,5 metru dlouhý a pokrývá ho několikavrstvá „opona“ dělnic. Na jednom vysokém stromě nebo skále může viset mnoho hnízd vedle sebe.
Obrana je vzrušující podívaná: když se blíží sršeň, tisíce včel na oponě v rychlém sledu nadzvednou zadečky a po povrchu hnízda proběhne vlna. Při vážném ohrožení útočí hromadně a bodají. Kolonie během roku putují mezi oblastmi podle kvetení a často se vracejí na stejná místa.
Do úlu ji zavřít nelze, med se proto po tisíciletí loví z divokých hnízd: v bangladéšských a indických Sundarbanech, v Malajsii z vysokých stromů tualang nebo na indonéských ostrovech. Ve Vietnamu se ujalo „krokvové včelaření“: lidé vztyčí šikmé kmeny, na které se roje samy usadí, a med z nich pak sklízejí opakovaně.