Bezžihadlové včely tvoří samostatnou skupinu příbuznou včelám medonosným. Velikostí sahají od zhruba dvou milimetrů až po druhy o něco větší než včela medonosná. Žihadlo mají zakrnělé a nepoužitelné, hnízdo brání koušením, lepkavou pryskyřicí a hlavně množstvím.
Žijí v tropech a subtropech celého světa: nejvíc druhů je v Americe, dále v Asii, Africe a Austrálii. Popsáno je asi 500–600 druhů a stále přibývají nové.
Hnízdí převážně v dutinách stromů, ve zdech, v zemi nebo v termitištích. Stavějí z cerumenu, směsi vosku a rostlinné pryskyřice. Plod mají v buňkách oddělených od zásob a med i pyl ukládají do zvláštních kulatých nádobek. Vchod bývá jediná viditelná část hnízda a každý druh ho staví jinak: od dlouhé trubičky po otvor pro jedinou včelu.
Jejich med je řidší a kyselejší než med včely medonosné a obsahuje víc vody. Jedna kolonie dá podle druhu jen asi 1–5 kilogramů ročně, často i méně. Lidé ho proto cení jako vzácnost a v řadě kultur i jako lék.
Chov bezžihadlových včel, meliponikultura, má dlouhou tradici u Mayů, v Brazílii, v Africe i v jihovýchodní Asii. V Austrálii se jejich med nazývá sugarbag a v posledních letech zažívá rozmach.