Dělnice měří jen asi 3–4,5 milimetru a jsou převážně černé. Rod Tetragonula je nejrozšířenějším rodem bezžihadlových včel v jižní a jihovýchodní Asii; jednotlivé druhy se od sebe navzájem těžko rozlišují.
Žijí od Indie a Srí Lanky přes Indočínu, Malajsii, Indonésii a Filipíny po Novou Guineu a severní a východní Austrálii. V Austrálii je asi 11 druhů bezžihadlových včel ve dvou rodech, šest z nich patří k tetragonulám. Tetragonula carbonaria žije od Bundabergu v Queenslandu po jižní pobřeží Nového Jižního Walesu, Tetragonula hockingsi v tropickém Queenslandu a na severu Severního teritoria.
Hnízdí v dutinách stromů a staví z cerumenu, směsi vosku a pryskyřice. T. carbonaria je známá plodovým plástem stočeným do spirály o 10–20 patrech, kolem něhož leží shluky nádobek s medem a pylem. Vetřelce, třeba brouky, včely zalijí směsí pryskyřice, vosku a bláta.
Australané nazývají jejich med sugarbag. Původní obyvatelé ho odedávna sbírají z dutých stromů a vosk používali například k utěsňování nástrojů a na náustky didžeridu. Med je kyselý, aromatický a podle studie Univerzity v Sydney má antimikrobiální účinky.
Kolonie se dnes chovají v malých dřevěných úlech o objemu kolem osmi litrů. Medu je málo, asi kilogram za rok, a sklízí se jen v teplých oblastech, jinde by úl oslabil. V Malajsii a Indonésii se tetragonulám říká kelulut a jejich chov se rozvíjí jako výdělečný obor.