Je o něco větší a robustnější než příbuzná včela obří a platí za největší žijící včelu medonosnou. Od včely obří se liší tmavým, téměř jednobarevným zadečkem a hrudí porostlou dlouhými nažloutlými chlupy, které ji chrání před chladem.
Žije v horách Himálaje a jeho východního pokračování: v Nepálu, Bhútánu, severní a severovýchodní Indii a v západním Jün-nanu, odkud byla popsána. Většina nálezů pochází z výšek 1 000–3 000 metrů, za potravou ale vylétá na horské louky až kolem 4 100 metrů.
Stejně jako včela obří staví jediný otevřený plást, kolem metru široký. Zavěšuje ho pod převisy kolmých skalních stěn, často obrácených k jihozápadu, a na jednom útesu bývá mnoho hnízd vedle sebe. Med ukládá v horním rohu plástu.
Během roku putuje do různých výšek: v létě obsazuje útesy v podalpínském pásmu kolem 2 500–3 500 metrů, na podzim sestupuje níž a nejchladnější měsíce mnohé kolonie přečkají bez plástu v chomáčích v lese. Část kolonií v teplejších polohách však na plástech zůstává i v zimě.
Med z jejích hnízd sbírají v Nepálu tradiční lovci medu, hlavně z etnika Gurungů, dvakrát ročně na jaře a na podzim; spouštějí se po provazových žebřících a včely odhánějí kouřem. Jarní med z nektaru pěnišníků (rododendronů) obsahuje grayanotoxiny a působí omamně – prodává se jako „šílený med“. Nadměrný sběr, stavby silnic a přehrad počty včel snižují.