EN

Dvě různé včely

Včela medonosná (Apis mellifera) žije dnes v naprosté většině v úlech včelařů. Podle dat FAO, která zpracovala studie v časopise Scientific Reports (2022), vzrostl počet chovaných včelstev ve světě mezi lety 1961 a 2017 o 85 % a produkce medu o 181 %. V roce 2021 bylo na světě podle FAO kolem 101,6 milionu včelstev, nejvíc v Asii. Růst ale není všude: v Evropě a Severní Americe bylo podle stejné studie po celé sledované období méně včelstev než v roce 1961. Na pokles v řadě evropských a severoamerických zemí upozornila i zpráva IPBES o opylovačích z roku 2016.

Celkový počet tedy neklesá, ztráty jsou ale vysoké a včelaři je každý rok nahrazují novými včelstvy. Mezinárodní síť COLOSS sbírá údaje jednotným dotazníkem: v zimě 2019/2020 přišli včelaři ve 37 zemích v průměru o 18,1 % včelstev (počítají se i včelstva s neřešitelnou poruchou matky), podle země od 7,4 do 36,5 %. V Česku, kde průzkum v rámci COLOSS vede Univerzita Palackého v Olomouci, uhynulo v zimě 2023/2024 12,2 % včelstev, v zimě 2024/2025 asi 26 % – nejvíc za dvanáct let, přes 160 tisíc včelstev – a v zimě 2025/2026 11,3 %. V USA sleduje průzkum Auburn University a Apiary Inspectors of America ztráty za celý rok od dubna do dubna: 55,1 % (2023/2024), rekordních 55,6 % (2024/2025) a 39,9 % (2025/2026).

U divokých včel je obraz jiný. Evropský červený seznam včel z roku 2014 posoudil všech 1 965 původních evropských druhů a za ohrožené vyhynutím označil 9,2 % z nich; u více než poloviny druhů (56,7 %) ale chyběly údaje a u 79 % nebylo známo, jak se jejich počty vyvíjejí. Nové hodnocení IUCN z října 2025 mělo dat mnohem víc – nedostatečně známých druhů zbylo 14 % – a napočítalo nejméně 172 ohrožených druhů z 1 928, tedy asi desetinu, z toho 15 druhů čmeláků. Zpráva IPBES (2016) doložila místní pokles početnosti i pestrosti divokých opylovačů; nejlépe zdokumentovaný je v Evropě a Severní Americe, jinde chybějí data. Regionální a národní hodnocení podle ní ukazují vysokou míru ohrožení hlavně u včel a motýlů.

Záhada z let 2006–2007

V zimě 2006/2007 hlásili včelaři v USA neobvyklé úhyny: z úlů během krátké doby zmizela většina dělnic, zůstala matka, dostatek zásob a pár mladušek, ale téměř žádné mrtvé včely. Jev dostal název syndrom zhroucení včelstev (Colony Collapse Disorder, CCD). Celkové zimní ztráty v USA tehdy dosáhly 31,8 % a o rok později 35,8 %, CCD ale vysvětloval jen jejich část. Studie z roku 2009 porovnala 61 ukazatelů a žádnou jedinou příčinu nenašla, postižená včelstva měla jen víc patogenů. Zpráva USDA a EPA z roku 2013 popsala souhru kleštíka, virů, špatné výživy, genetiky a pesticidů a kleštíka označila za největšího škůdce. Podle EPA hlášení o CCD od té doby výrazně ubyla: podíl ztrát připisovaných CCD klesl z asi 60 % v roce 2008 na 31,1 % v roce 2013 a v prvních zprávách o zimě 2014/2015 už se neobjevil.

Několik příčin najednou

Za hlavního nepřítele včely medonosné dnes vědci považují roztoče kleštíka včelího (Varroa destructor). Původně parazitoval na asijské včele východní (Apis cerana), na včelu medonosnou přešel ve 20. století a s obchodem se včelami se rozšířil téměř po celém světě; do Česka byl zavlečen v roce 1978 a celé území zamořil do roku 1999. Podle studie z roku 2019 se kleštík živí tukovým tělesem včel – orgánem, který skladuje živiny, pomáhá odbourávat jedy a podporuje obranyschopnost. Hlavně ale přenáší viry: analýza v časopise Science (2016) ukázala, že virus deformovaných křídel se po světě rozšířil teprve nedávno, a to díky kleštíkovi a převážení včelstev.

Včelaři proto kleštíka pravidelně tlumí, jenže ten si umí vytvořit odolnost vůči přípravkům. Když na začátku roku 2025 přišli komerční včelaři v USA o více než 60 % včelstev, asi 1,7 milionu, našli vědci USDA ve vzorcích vysoké množství virů deformovaných křídel a akutní paralýzy včel a téměř u všech kleštíků odolnost vůči amitrazu, běžnému léčivu; další spolupůsobící příčiny ale nevyloučili. V Česku přičetli vědci z Univerzity Palackého vysoké ztráty v zimě 2024/2025 hlavně varroáze, která se kvůli mimořádně teplému jaru rozjela asi o tři týdny dřív než v předchozích letech.

U divokých včel je podle IUCN hlavní hrozbou ztráta prostředí, spojená především s intenzivním zemědělstvím a lesnictvím. Přehledová studie v časopise Science (2015) připomíná, že během 20. století ubylo pestré kvetoucí krajiny i míst k hnízdění; krajina velkých polí s jednou plodinou a bez květnatých okrajů nabízí méně rozmanitou potravu. Autoři zdůrazňují, že příčiny se sčítají a navzájem posilují: hladová včela nebo včela zasažená pesticidy hůř odolává parazitům a nemocem.

Z pesticidů dostaly nejvíc pozornosti neonikotinoidy, insekticidy, jejichž rezidua se dostávají i do pylu a nektaru. EU v roce 2013 omezila tři z nich – klothianidin, imidakloprid a thiamethoxam – u plodin lákavých pro včely. V únoru 2018 Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) potvrdil, že většina jejich použití představuje riziko pro včelu medonosnou, čmeláky i samotářky, a v dubnu 2018 členské státy odhlasovaly zákaz venkovního použití; zůstaly povolené jen ve stálých sklenících. Velký polní pokus ve Velké Británii, Maďarsku a Německu (Science, 2017) zjistil, že ošetřená řepka včelám škodila v Británii a Maďarsku, v Německu ne – výsledek podle autorů mohl záviset i na tom, kolik jiné potravy měly včely v okolí.

Svůj podíl má i změna klimatu. Studie 66 druhů čmeláků (Science, 2020) zjistila, že pravděpodobnost výskytu čmeláka na daném místě klesla oproti letům 1901–1974 v Severní Americe v průměru o 46 % a v Evropě o 17 %, nejvíc tam, kde přibylo extrémních veder. Novým problémem Evropy je sršeň asijská (Vespa velutina) z východní Asie. Do jihozápadní Francie se dostala krátce před rokem 2004 – podle genetických analýz nejspíš v jediné samici – a odtud se rozšířila mimo jiné do Španělska, Portugalska, Itálie, Německa, Belgie a Británie. Loví včely přímo před úly a včelstva tím oslabuje. V Česku ji poprvé potvrdili v říjnu 2023 v Plzni, kde nalezené hnízdo zlikvidovali.

Co pomáhá

Výzkum ukazuje i to, co funguje. Souhrnná analýza v časopise Ecology Letters (2020) potvrdila, že kvetoucí pásy u polí zlepšují opylování v sousedních porostech nejvíc, když jsou víceleté, starší a druhově pestré; s rostoucí vzdáleností od pásu jejich účinek rychle slábí. Autoři přehledu v Science (2015) doporučují víc kvetoucích rostlin v krajině, přehodnotit preventivní používání insekticidů, karanténní opatření proti zavlékání nových parazitů a soustavné sledování stavu včel. U včely medonosné hodně záleží na odpovědném včelaření, tedy hlavně na pravidelné kontrole napadení kleštíkem a jeho včasném tlumení; na celoroční sledování varroázy se zaměřuje například nový projekt Univerzity Palackého. Evropská unie přijala v roce 2018 Iniciativu pro opylovače a v lednu 2023 ji přepracovala s cílem zastavit úbytek divokých opylovačů do roku 2030.

Zdroje

  1. Phiri, B. J., Fèvre, D., Hidano, A. (2022): Uptrend in global managed honey bee colonies and production based on a six-decade viewpoint, 1961–2017. Scientific Reports 12
  2. Destatis: Bees – international statistics (podle FAO, 2021)
  3. IPBES (2016): The assessment report on pollinators, pollination and food production – summary for policymakers
  4. Gray, A. et al. (2023): Honey bee colony loss rates in 37 countries using the COLOSS survey for winter 2019–2020. Journal of Apicultural Research 62(2)
  5. ČTK / České noviny (2025): Průzkum: Zimu v ČR nepřežila čtvrtina včelstev, je to nejvyšší úhyn za 12 let
  6. BusinessInfo / Univerzita Palackého: Včelaři hlásí výrazně nižší zimní ztráty včelstev
  7. Auburn University (2025): U.S. Beekeeping Survey reveals highest honey bee colony losses during 2024–2025
  8. Apimondia: US Honey Bee Colony Losses Stabilize, but the Situation Remains Concerning
  9. IUCN (2015): Nearly one in 10 wild bee species face extinction in Europe while the status of more than half remains unknown (European Red List of Bees, Nieto et al. 2014)
  10. IUCN (2025): Mounting risks threaten survival of wild European pollinators – IUCN Red List
  11. vanEngelsdorp, D. et al. (2009): Colony Collapse Disorder: A Descriptive Study. PLoS ONE 4(8)
  12. USDA ARS (2009): Survey reports fewer winter honey bee losses (zimní ztráty 2006/2007 a 2007/2008)
  13. US EPA: Colony Collapse Disorder
  14. Phys.org (2013): US report: Many causes for dramatic bee disappearance (zpráva USDA a EPA)
  15. Ministerstvo zemědělství ČR / Výzkumný ústav včelařský: souhrn o včelách (zavlečení kleštíka 1978, zamoření 1999)
  16. Ramsey, S. D. et al. (2019): Varroa destructor feeds primarily on honey bee fat body tissue and not hemolymph. PNAS 116(5)
  17. Wilfert, L. et al. (2016): Deformed wing virus is a recent global epidemic in honeybees driven by Varroa mites. Science 351(6273)
  18. USDA ARS (2025): USDA researchers find viruses from miticide-resistant parasitic mites are cause of recent honey bee colony collapses
  19. Goulson, D. et al. (2015): Bee declines driven by combined stress from parasites, pesticides, and lack of flowers. Science 347(6229)
  20. EFSA (2018): Neonicotinoids: risks to bees confirmed
  21. PotatoPro (2018): European Commission bans all outdoor uses of neonicotinoids
  22. Woodcock, B. A. et al. (2017): Country-specific effects of neonicotinoid pesticides on honey bees and wild bees. Science 356(6345)
  23. Soroye, P., Newbold, T., Kerr, J. (2020): Climate change contributes to widespread declines among bumble bees across continents. Science 367(6478)
  24. Monceau, K. et al. (2014): Vespa velutina: a new invasive predator of honeybees in Europe. Journal of Pest Science
  25. EPPO Global Database: Vespa velutina – výskyt v Česku (první nález 2023)
  26. Albrecht, M. et al. (2020): The effectiveness of flower strips and hedgerows on pest control, pollination services and crop yield: a quantitative synthesis. Ecology Letters 23
  27. Evropský parlament, Legislative Observatory: Resolution on the revised Pollinators Initiative – A new deal for pollinators
  28. BusinessInfo / Univerzita Palackého: Nový projekt UPOL pomůže včelařům snížit ztráty včelstev způsobené varroózou