Pod převisy jižních a jihozápadních skalních stěn Himálaje visí půlkruhové plástve široké i přes metr. Patří včele Apis laboriosa, obří himálajské včele, největší včele medonosné na světě: dělnice dorůstají až kolem tří centimetrů. Dlouho platila jen za horskou formu asijské obří včely Apis dorsata. Za samostatný druh ji v roce 1980 označili japonští entomologové v čele se Šóiči Sakagamim a pozdější genetické analýzy jim daly za pravdu.

Hnízda staví nejčastěji ve výškách 2 500 až 3 000 metrů, za potravou létá až do 4 100 metrů. Skalní převis chrání plástev před deštěm i před dravými ptáky. V jediném hnízdě může být až šedesát kilogramů medu. Chovat se tato včela nedá – její med lze získat jen tam, kde visí.

Žebřík z bambusu a lián

Lov medu je tradicí Gurungů, horského národa z provincie Gandakí ve středním Nepálu; známé jsou například vesnice v okrese Lamdžung. Koná se zpravidla dvakrát do roka, na jaře a na podzim. Začíná za svítání pod útesem obřadem: vedoucí lovec přináší oběti duchům a božstvům skály, prosí o ochranu před neštěstím a omlouvá se včelám, že jim zničí hnízdo. Při jednom lovu, který popsali novináři, se vedoucí lovec modlil k bohům vody, země, ohně, větru a hadů a prosil včely, aby ochránily děti vesnice.

Pod stěnou se pak zapálí ohně a hustý kouř včely zklidní a odvede od pláství. Vedoucí lovec sestupuje po žebříku spleteném z bambusu a lesních lián, který mu shora drží a posouvají druzi. Bez postroje visí nad desítkami metrů prázdna, dlouhou bambusovou tyčí odřezává těžké kusy plástve a druzi je přebírají. Bodnutí jsou při tom samozřejmostí.

Šílený jarní med

Na jaře včely ve vysokých polohách sbírají nektar pěnišníků (rododendronů), který obsahuje grayanotoxiny. Jarní med je tmavý, načervenalý a omamný, a proto se mu říká šílený. Jinde ve světě je kuriozitou, nepálské nemocnice ale pravidelně ošetřují jeho otravy. Lékařské zprávy popisují závratě, zvracení, nebezpečný pokles krevního tlaku a zpomalení srdce už po jedné až dvou lžičkách. Kolik toxinu divoký med obsahuje, se odhadnout nedá.

Mizející hnízda

Starší lovci vzpomínají, že kdysi visely plástve skoro na každém útesu. Dnes jich ubývá. Lovci, novináři i ochránci přírody jako příčiny uvádějí přílišný sběr, stavby silnic a přehrad a změnu klimatu, s níž mizí divoké květiny i prameny. Z velkého hnízda, které dřív dalo až patnáct litrů medu, se podle lovců z jedné lokality dnes sejdou necelé dvě deci. S včelami slábne i řemeslo, které se po generace dědí z otce na syna.

Zdroje

  1. Dialogue Earth (The Third Pole): Nepal's honey hunters cling to traditions as bee numbers fall
  2. University of Florida IFAS: Himalayan giant honey bee, Apis laboriosa
  3. AFP / Malay Mail: Climate change hits Nepal's honey hunters (2024)
  4. Thapa et al. (2024): Mad honey (wild honey) poisoning – clinical case series from Nepal
  5. Nepali Times: To bee or not to bee