Nejstarší úly světa: včelín v Tel Rehov

Tel Rehov je pahorek s pozůstatky starověkého města v údolí Bet Še’an, v severní části Jordánského údolí. Od roku 1997 ho zkoumá výprava Hebrejské univerzity v Jeruzalémě pod vedením archeologa Amihaje Mazara. V září 2007 univerzita oznámila nález, který Mazar označil za nejstarší včelín odkrytý při archeologických vykopávkách kdekoli na starověkém Blízkém východě. Odkryv přímo vedla archeoložka Nava Panitz-Cohenová.

Úly nestály za hradbami, ale uprostřed hustě zastavěné městské čtvrti. Archeologové v nich odkryli tři řady s více než třiceti úly a celý včelín odhadli zprvu asi na sto úlů. Podrobnější rekonstrukce z roku 2022 počítá zhruba se šedesáti úly v nejspodnější vrstvě, tedy asi se 180 úly ve třech zachovaných vrstvách nad sebou.

Válce z hlíny a slámy

Každý úl byl dutý válec z nepálené hlíny smíchané se slámou, dlouhý asi 70–80 centimetrů a široký kolem 40 centimetrů. Na jednom konci měl malý otvor pro včely, na druhém odnímatelné hliněné víko, kterým včelař vybíral plásty. Válce ležely vodorovně v řadách a ve vrstvách nad sebou – podobně jako tradiční hliněné úly, které se na Blízkém východě používají dodnes.

Včelín zachránila katastrofa, která ho zničila. Velký požár zachvátil část města, ale hliněné úly přitom vypálil a zasypal sutí. Stáří určili badatelé radiokarbonovou metodou ze zrn pšenice nalezených vedle úlů: včelín patří do doby od poloviny 10. do počátku 9. století př. n. l. To je doba, kterou Bible spojuje s jednotným královstvím a počátky severního Izraelského království.

Odborníci, kteří naleziště navštívili, odhadli, že včelín mohl ročně dát až půl tuny medu. Spolu s voskem šlo o výrobu v takovém rozsahu, že ji autoři nálezu označují za průmyslovou. Jde ovšem o odhad podle srovnání s tradičním včelařením, ne o změřenou hodnotu.

Mezi úly se našly i předměty spojené s kultem: hliněný oltář se čtyřmi rohy zdobený postavami nahých bohyň plodnosti a bohatě malovaný pohár. Badatelé připustili, že mohou souviset s místními obřady spojenými s medem a voskem, jde však jen o jeden z možných výkladů.

Včely z Anatolie

V úlech zůstaly zuhelnatělé zbytky dělnic, trubců, kukel i larev. Podle přehledu z roku 2022 jsou to jediné starověké včely, které se kdy na Blízkém východě našly. Tým vedený biologem Guyem Blochem v roce 2010 v časopise PNAS porovnal tvar žilek na jejich křídlech s dnešními poddruhy včely medonosné. Neshodovaly se s místní včelou syrskou (Apis mellifera syriaca), ale jen s včelou anatolskou (Apis mellifera anatoliaca), která dnes žije v Turecku.

Autoři nabízejí dvě vysvětlení: buď anatolská včela tehdy sahala mnohem dál na jih, nebo si obyvatelé Rehovu včely záměrně dováželi, protože byly mírnější a dávaly víc medu než místní syrská včela. Ta je známá svou útočností a uprostřed města by byla spíš na obtíž. Sami badatelé upozorňují, že závěr stojí na malém počtu vzorků.

Země oplývající mlékem a medem

Bible opakovaně nazývá zaslíbenou zemi „zemí oplývající mlékem a medem“. Badatelé dlouho následovali talmudský výklad, že hebrejské slovo devaš tu znamená hlavně sirup z datlí nebo jiného ovoce. Včelí med Bible výslovně zmiňuje jen ve dvou příbězích a pokaždé jde o divoké včely: u Samsona v Knize soudců a u Jonatana v První knize Samuelově. Nález z Tel Rehov ukazuje, že se v izraelských městech té doby včely chovaly ve velkém. Mazar proto soudí, že slovo mohlo označovat datlový i včelí med zároveň.

V dnešních izraelských včelínech původní syrskou včelu z velké části nahradila mírnější a výnosnější včela italská (Apis mellifera ligustica); je to nejčastěji chovaná včela v zemi. Kolem pěti set izraelských včelařů chová přibližně sto tisíc včelstev. Výměnu včelaři zdůvodňovali tím, že místní včela je útočná a hůř se s ní pracuje. Hledání klidnější a výnosnější včely tak v této zemi trvá přinejmenším tři tisíce let.

Nejstarší úly světa: včelín v Tel Rehov

Válce z hlíny a slámy

Včely z Anatolie

Země oplývající mlékem a medem

Zdroje